Kdo je kdo?
aneb CESTA cestička…

Dárek

Řádky

Rudolf Matys
Libuše a Josef Palečkovi: Kdo je kdo? aneb CESTA, cestička…

Už sám nápad poskytnout v této připravované knize „raně školnímu“ zvídavému dítěti elementární sumu informací o světě — a zároveň mu umožnit iniciální orientaci ve světě hodnot, hledat a poprvé zakótovávat jeho pozici v lidském společenství — považuji za velmi šťastný a zejména v současné době mimořádně potřebný. Zvlášť cenné je už ono rozdělení textu na part vysloveně dětský, a na ten „dospělácký“, který chce nabídnout rodičům (libo—li i prarodičům, případně jiným členům rodin) jak jen možno nenormativní návod, jakým směrem a způsobem mohou dál rozvíjet pohádkově intonovaný a fantazií obou tvůrců obžívající svět věcí a vztahů, jehož evokace tvoří první, dětský plán knížky. Nabízí se tu totiž slibná šance k vytváření jakýchsi rodinných „společenství četby a prohlížení“, jejichž význam pro posilování mezigeneračních vazeb je mimo jakoukoliv pochybnost!!

Tento svůj záměr uskutečňují autoři formou hravě uvolněné mozaiky (či sítě?), která má ale svůj pevný řád a vnitřní logiku. Celý „příběh cesty cestičky“, vedoucí od jednotlivých faktů a nejrůznějších, především dětem obzvlášť blízkých reálií, k jejich vzájemným vazbám a souvislostem, až k aktivně porozumivému pohledu na ně, k přemítání o jejich smyslu, se odehraje vlastně jen v ateliéru malíře Josefa a uprostřed jeho obrázků. Ale odtud a z nich, z tohoto důvěrného „malého světa“, se ona proslulá „Piagetova šipka“ rozběhne do všech světa stran, aby sytila zvědavost dítěte a proměnila ji v aktivní zvídavost. Ta nakonec i prostřednictvím poznávání reálií vnějšího světa (ty jsou tu exponovány ve veliké šíři: od těch nejprostších: květin, zvířátek apod., až po ty skutečné přírodovědné, technické apod.) dospívá až k zárodečným podobám poznání o sobě samém, k uvědomění si vlastního já, a tím i  svého místa v rodině, přírodě, společnosti, ba až i vesmíru. Průvodcem, mediátorem a hybatelem všech těchto stále rozvinutějších „kognitivních“ procesů je v knížce panáček, jenž vyskočí z jednoho malířova obrázku, nejprve anonymní, znaková figurka, která tím, že si uvědomuje, že vědět znamená i rozumět a že jakákoli zkušenost mívá své příčiny i své širší důsledky, se stává stále „určitější“, panáček se tedy ontogeneticky vyvíjí a proměňuje (důležité je, že se vše odehrává v dialogu!), je nejprve „veselým pánem“ (mimochodem: za moc hezký nápad považuji použít k jeho „opozitu“ figurku z obrázku otočeného v ateliéru zády — „smutného pána“), do hry významů tedy už vstupují elementární psychologické charakteristiky této postavičky, nakonec však získává jméno a s ním i to nejpodstatnější: svou identitu, nezaměnitelnost, svůj úběžníkový bod: stává se tedy Augustýnkem. A má—li už jméno, vstupuje tím i do světa hodnot, do světa první závaznosti, odpovědnosti,  a tím již říkáme: i etiky. První, iniciální přirozená „socializace“ dětské osobnosti, její integrace, je tu tedy nutně podmíněna právě onou „individuací“. Není taky myslím pro dítě nesnadné se s touto postavou identifikovat, a o to myslím taky autorům šlo především! Za cenné považuji i to, že autorka svět nadměrně neidylizuje, že přes základní radostnost, pozitivnost pohledu na něj se nevyhýbá ani rozličným temným, problematickým, či život přímo ohrožujícím nebezpečím současného světa. A taky že bere dítě vážně, jako rovnocenného partnera dospělých, nijak na ně „nešišlá“! Z hlediska stylu osciluje text knížky, který je dílem Libuše Palečkové, mezi poetickou a „věcnou“ dikcí, je radostně uvolněný a bytostně hravý, dokáže zkušeně i složitou věc vyjádřit plasticky a názorně, z  důvěrného blízka. Našel jsem v něm i celou řadu pěkných obrazů a metafor, tak třeba: „naše ticho bude veselé, něžné, jako jsou vlnky v potoce“ apod. Některé její dialogy dokonce trochu připomenou Exupéryho (dialog s květinou), jinde jsou zas blízké některým dětským textům L. Aškenazyho, ovšem ve zjednodušené verzi (což rozhodně nemíním jako nějaké mínus, spíš naopak!).  O kvalitách výtvarné komponenty knížky, bez níž by její celek ztratil smysl, je myslím zbytečné se podrobněji šířit. Je, jako ostatně u Josefa Palečka vždy, malířsky brilantní, nese všechny charakteristické znaky jeho výtvarné poetiky, která opakovaně, a oprávněně, dosáhla i mezinárodního ohlasu a úspěchu: obrázky všech těch jeho postaviček a zvířátek jsou znovu přímo neodolatelné: mají humor i originální imaginativnost, hravost, poezii, animují pozornost, aniž by ji rozptylovaly. I tam, kde jsou lyricky „sladké“, neklesají nikdy do banality, tím méně do módního „amerikánského“ pseudodisneyovského kýče, který dnes vysloveně kazí tolik dětských knížek. Že některé kresbičky současných reálií, třeba „technických“, nejsou už tak půvabné, není ovšem jejich vina… Palečkův orbis pictus v této jakési dětské „preencyklopedii“, a zároveň jakési etické a axiologické prvouce, patří k tomu nejlepšímu, co jsem od něj kdy viděl.

Myslím, že by tahle knížka měla patřit do základní výbavy těch rodin, v nichž rodiče ještě úplně nerezignovali na zaujatý rozhovor se svými malými potomky, dokážou si najít na ně čas, nenechají je na pospas tuctové a bezvýběrové zábavní mediální kultuře, myslí tedy na jejich budoucnost, a to nejen ve smyslu vnějšího úspěchu a společenské kariéry… Dílo manželů Palečkových přitom chce vycházet vstříc také (a snad zejména) těm rodičům, kteří občas propadají nad všetečnými otázkami svých ratolestí nejrůznějším rozpakům a váháním — provede je totiž tímto nevyčerpatelným labyrintem dětských „proč“ zkušeně a se všemi půvaby přirozenosti, bez nadměrného pedagogizování, moralizování apod. Zkrátka je to poetické, radostné, ale v mnohém i užitečné počtení a pokoukání!

V Praze dne 22.listopadu
Rudolf Matys


Jana Klusáková, Český rozhlas Radiožurnál

…Jedno takové malé nakladatelství se jmenuje Popokatepetl.
 Na knížce spisovatelky Libuše Palečkové  a malíře Josefa Palečka Kdo je kdo? aneb CESTA, cestička… si dalo opravdu záležet. 
 Uvnitř se dočtete, že tahle obrázková knížka je určená pro rodiče a jejich malé děti. To pořadí je důležité. Představuji si, jak maminka rovná na mísu cukroví a tatínek s dítětem na klíně si ukazují a čtou v téhle hodně podařené knížce o Malém panáčkovi, který objevuje svět…


Marta Švagrová, Aby se dospělí nenudili, Lidové noviny

…Dvojí užitek je z knížky Libuše a Josefa Palečkových Kdo je kdo? aneb CESTA, cestička …(vydalo nakladatelství Popokatepetl). Vtipnými obrázky bohatě ilustrované povídání je třeba o  tom, „Jak se člověk zabydlel na Zemi“ nebo „Co by bylo, kdyby Slunce nebylo“, a o jiných otázkách, jež děti s oblibou pokládají dospělým. Kniha dedikovaná rodičům a jejich malým dětem má i  nápaditě vloženou příručku lecčeho, co se může hodit při vysvětlování. Například u pojmu „důležitý“ stojí mimo jiné: „Málo důležité je mít všechno, co mají ostatní. Málo důležité je důležitě se tvářit, mít v  každém hovoru hlavní slovo, naparovat se a brát se moc vážně. Taková důležitost je pro běh svět a hodně nedůležitá.“…


Kristýna Křížová, literární a kulturní příloha Práva

Jednou z krásných publikací, které jsou tento rok nabízeny dětem, je knížka s ilustracemi malíře a  grafika Josefa Palečka. Autorkou knihy, vydané nakladatelstvím POPOKATEPETL, je výtvarníkova žena Libuše. Obrázková knížka nese název Kdo je kdo? aneb CESTA, cestička… a je příběhem malého človíčka, poznává svět.


Alice Horáčková, Nové knihy pro děti, kultura – MF DNES

Libuše Palečková, Josef Paleček: Kdo je kdo? aneb CESTA, cestička… Bezejmenný panáček vyskočí z obrazu a objevuje svět, nakonec získá i to jméno… …Je to povedená, skoro interaktivní knížka o sebehledání.


Obecní knihovna Jaroměřice, 2. února 2010

Dobrý den, milí Palečkovi, 
především děkuji za krásnou knihu z Vaší dílny. Při prvním náhledu na mě dýchlo kouzlo Malého prince, ale toto je ryze český průvodce světem se vším všudy. Určitě si zaslouží, aby o knížce věděla co nejširší veřejnost. 
V březnu bych chtěla s dětmi, popřípadě i s jejich rodiči uspořádat čtení z této knížky, aby se s ní všichni seznámili a podělili se se mnou o nadšení.


Děkuji mnohokrát.

Helena Vykydalová, knihovnice


Dobrý den,
 ještě jsem chtěla poděkovat za knížku, už ji čteme podruhé, je opravdu krásná a děti jsou obě nadšené — Karolinka vyjmenovává obrázky a Ondra dohledává v modré knížce, je přesně ve věku samých otázek.

Takže ještě jednou moc děkujeme.

Markéta Smrčková


Dobrý den,
je to už nějaký čas, co jsem si u Vás byla koupit nějaké knížky. Jen jsem vám 
chtěla napsat, že nám i obdarovaným udělaly velkou radost a doufám, že se mi
podaří v obchodě najít nějaké další nebo aspoň jiné s vašimi ilustracemi. Pokud budete organizovat tu výstavu propagující knížku o Augustýnkovi, nebo 
jiné, ráda vezmu všechny své děti a přijedeme se na ni podívat…

Barbora Kálnássy